Příběh Vojty

Večerní pivo na kraji Londýna

Bylo to roku 2017 v malém domě na okraji Londýna, kde jsme s kamarádem Karlem popíjeli pivo a vyprávěli si naše zkušenosti se životem v Anglii. Tehdy nás poprvé napadlo, že bychom založili něco jako WanderClub. Projekt nejdříve vznikl pod jiným názvem, a věnoval se čistě zajišťování práce v zahraničí. Až později jsme nabalili i cestování. Jak ale dva mladé kluky, kteří do té doby hlavně tvořili videa, napadne začít organizovat takové věci?

Na léto do skladu

Chvíli po maturitě, kdy jsem ještě neměl žádnou pořádnou práci, jsem přemýšlel, jak rychle vydělat nějaké větší peníze. Po krátké úvaze mi jako jediná možnost vylezla zajet na pár měsíců do Anglie. Od několika kamarádů jsem slyšel, že nejvíc peněz si člověk vydělá ve skladu, kterých je v zemi velká spousta, a údajně mají pracovníky z česka rádi. Nojo, ale jak se tam dostat?

Sám nevím jak na to, zkouším agenturu

Celý proces mi přišel dost neprůhledný a po několika hodinách googlení jsem vůbec nepřišel na to, jak se do britského skladu na vlastní pěst dostat. Jako jediná možnost mi tedy zbylo oslovit nějakou agenturu. Kontaktoval jsem jednu nejmenovanou společnost s pochybným webem, protože nikdo jiný podobnou práci nezařizoval. Celé to působilo nevěrohodně, ale já chtěl do Anglie za každou cenu, a tak jsem jim poslal programový poplatek. Máma mě sice několikrát upozorňovala, abych nikam nejezdil, protože mě prý podvedou, okradou, nebo možná i zabijí. Já nic takového nechtěl slyšet, a jednoho dne vyrazil do anglického Northamptonu.

Příjezd do Anglie

Dodnes si pamatuju moment, kdy jsem vystoupil z vlaku na nádraží v Northamptonu, a v duchu mi proběhlo jen něco jako „To je díra“. Neuměl jsem si představit, co v takovém městě budu několik měsíců dělat, a o to víc jsem se těšil do práce s představou, že si budu brát i přesčasy a vydělám porádný balík peněz. Agentura zajištovala pouze práci, a tak jsem si musel najít ubytování sám. Plánoval jsem zůstat několik dnů na hotelu a v momentě, kdy uvidím, že práce je jistá, pronajmu si pokoj v klasickém domě tak, jak to dělá většina mladých Angličanů. Ubytoval jsem se v nejlevnějším hotelu ve městě, který i tak vycházel na několik desítek liber za noc.

Hurá do práce!

S agenturou jsem byl domluvený, že do práce nastoupím hned druhý den po příjezdu. Měl jsem se dostavit do skladu, kde už na mě měl čekat britský manager James. A tak to i bylo. Dorazil jsem před obří sklad, kde si mě s úsměvem převzal menší chlapík v pečlivě vyžehlené košili, a mé obavy se rozplynuly. Bohužel jen na pár minut. Brzy jsem začal zjištovat, že k tomu, abych získal práci, vede asi 3 týdny dlouhý proces, a že nakonec možná práci ani nedostanu, protože mají hodně zájemců. V tu chvíli jsem se na agenturu naštval a přestal s ní komunikovat. Ale protože nejsem zvyklý se vzdávat, rozhodl jsem se do toho jít i tak a tu práci získat.

Nuda v Northamptonu – peníze ubývají

Dny plynuly a já stále bydlel na hotelu. Nebudu přece někomu platit 500 liber nájmu za pokoj na měsíc dopředu, když ani nevím, jestli práci dostanu, a v Anglii zůstanu. Nehledě na to, že najít takový slušný pokoj za rozumnou cenu v Northamptonu je taky práce na týden vkuse. Ale já neměl co dělat. Tu a tam jsem zajel do skladu na nějaký pohovor, nebo test a stále čekal, jak to s mojí prací dopadne. Ale zbytek času? Nudil jsem se. A tak jsem pokoj začal přeci jen hledat. Prošel jsem Northampton křížem krážem, a každý den měl domluveno několik schůzek s realitními makléři, kteří mi ukazovali různé byty. Za chvíli jsem znal město a jeho nemovitosti tak dobře, že bych tam mohl sám začít pracovat jako „realiťák“. Ale i když jsem narazil na pár zajímavých bytů, kde jsem si uměl představit strávit prázdniny, nemohl jsem si je dovolit. Díky bydlení na hotelu mi ubývaly našetřené peníze, a taky jsem ani po 14 dnech stále nevěděl, jestli dostanu práci.

Mám toho dost, jedu domů

Třetí týden už jsem nakupoval jen to nejlevnější, co nabízelo místní Tesco, a nervozita stoupala. Zachránit můj pobyt v Anglii už mohly jen 2 věci. Buď dostanu práci do několika dnů a z výplaty, která přijde za týden po nástupu, vyžiju dál. Nebo napíšu rodičům, jestli mě finančně založí, než přijdu na mizinu. Druhá možnost nepřicházela v úvahu. Měl bych pocit, že jsem prohrál. A tak jsem před rodiči nedal nic znát, abych je zbytečně nestresoval. Zbývalo mi proto jen spolehnout se na možnost č. 1 – doufat, že dostanu práci co nejdřívě. Volal jsem do skladu, zjišťoval, jak se situace má a čekal. Uběhlo už 20 dnů od příjezdu, když mi zazvonil telefon, že jsem práci dostal a nastoupit můžu za týden. Několikavteřinovou radost hned vystřídalo vystřízlivění. Nastoupit za týden do práce znamená dostat výplatu nejdříve za 14 dnů, a já už měl peníze jen na pár posledních hotelových nocí. Řekl jsem si „Dost“…zabalil věci, zaplatil poslední noc, za zbytek peněz koupil jízdenku do Londýna a letenku domů. Zklamaný, ale s určitou úlevou, jsem nechal Northampton za zády, aniž bych dal doma vědět, co chystám.

Domů se sklopeným ocasem

Když máma přišla domů z práce a našla mě sedět na terase, hned pochopila…Neokradli mě, dá se říct, že možná ani nepodvedli…Jen jsem odjel do Anglie s mladickou naivitou, nezjistil si veškeré informace, které je těžké si zjistit, když nevíte, co hledat. A tak jsem měl za sebou skoro měsíční dovolenou v nezajímavém Anglickém městě a nadával si, že jsem si za ty peníze mohl udělat mnohem lepší výlet. Brzy jsem ale pochopil, že jsem zaplatil za to, abych si uvědomil spoustu věcí. A nejen za to. Celá tahle zkušenost vedla ke vzniku Wanderclubu, kde se snažíme, aby podobných případů, jako jsem zažil já, bylo co nejméně a ti, kteří využijí naši pomoc, si za ušetřené peníze mohli udělat nějakou hezčí dovolenou.

Wanderclub jsem založil spolu s kamarádem Karlem a jeho příběh si můžete přečíst tady.

Vojta

Článek Jak vznikl Wanderclub? 1. část se nejdříve objevil na Wanderclub.cz.

Letos do Anglie?

Dotazů na Brexit jsme letos dostali opravdu nespočet a je zajímavé, jaké informace často mezi lidmi kolují, a jak moc se samotným Brexitem lidé stresují. Často mám dokonce pocit, že ho lidi používají jako výmluvu, proč raději do Anglie nevycestovat. „Brexit, nevím co s ním, nevím co bude dál, raději počkám…“ Je pravda, že kdo nic nedělá, nic nezkazí? V tomto případě si troufám tvrdit, že tomu tak není. Teď je pro vycestování do UK vynikající čas a není na co čekat. Máš ambici zkusit si život ve Velké Británii? Chceš o tom jednou vyprávět svým vnoučatům? Perfektní! Jeď co nejdřív. Proč? Protože po Brexitu je o pracovníky z Evropy velký zájem.

Brexit jako příležitost

Poté, co Velká Británie vystoupila z EU, spousta lidí z Evropy, která v Anglii pracovala, opustila zemi. To by nebyl takový problém, kdyby většina zaměstnanců v restauracích, hotelech, skladech, nebyli občané z Polska, Česka, Slovenska, Španělska a dalších států mimo Anglii. V zemi teď proto chybí pracovní síla a zaměstnavatelé se doslova perou o nové schopné lidi nejen z Česka. Dokážou je i ocenit lépe, než bylo zvykem před Brexitem. Tak kdy jindy vyrazit?

Nová pravidla pro vstup do Británie

31.1.2020 se rozhodlo o tom, že proběhne tzv. tvrdý Brexit bez dohody. Proto každý, kdo chtěl ve Velké Británii pobývat i nadále, mohl do konce roku zažádat o status usedlíka (tzv. settled status), pokud nechtěl řešit v následujících letech žádnou další administrativu a mít klid.

Nestihl/a sis tento status vyřídit? Nevadí. Jsou tu i další možnosti, jak se do Anglie za prací dostat a delší dobu tam pobýt. Po vystoupení Velké Británie z EU si musí každý občan EU, který bude chtít na území UK pobývat déle než tři měsíce, elektronicky zažádat o evropský přechodný pobyt (European Temporary Leave to Remain). Jestliže bude úspěšný (Posuzovat se bude identita žadatele a jeho případná kriminální minulost.), může na území UK pobývat, studovat a pracovat po dobu 36 měsíců. Lidé, kteří pak budou chtít v UK zůstat ještě déle, budou posuzováni podle jiných imigračních pravidel.

Tohle je základní shrnutí toho, co by tě mělo zajímat, pokud vyrazíš za prací do Anglie po Brexitu. Ještě podrobnější informace najdeš na  oficiálních stránkách Velvyslanectví České republiky v Londýně.

Tak na co ještě čekáš? A pokud potřebuješ s cestou za prací do Anglie pomoct, obrať se na nás.

Článek Práce v Anglii po BREXITU? Není čeho se bát. se nejdříve objevil na Wanderclub.cz.

Spousta lidí, kteří se rozhodnou odjet na pracovní pobyt do zahraničí, s sebou ráda někoho vezme. Ať už kamaráda, kamarádku a nebo partnera či partnerku. Obvzlášť u partnerů je to pochopitelné. Přece svou drahou polovičku nechceš nechat doma. Vyrazit v páru má hned několik výhod. Jako ty největší bych zmínil:

1) Máte se o koho opřít – Vlastně si s sebou přivezeš kus domova. Navíc na jakékoliv případné starosti nejste sami.

2) Menší náklady – Veškeré výdaje od ubytování po společné bydlení můžete platit napůl, takže výrazně ušetříte.

Páry s námi jezdí často, proto jedna z jejich prvních otázek, když za námi přijdou, zní: Je možné zařídit pracovní pobyt pro pár? Odpověď zní: Možné to je. Záleží ale, co přesně od toho očekáváte.

Společné ubytování? Bez problému

Ať už se jako pár rozhodnete vyrazit do Anglie, na Kypr nebo kamkoliv jinam, asi je pro vás nejdůležitější, abyste spolu bydleli. To je celkem jednoduché zařídit. Ať už jde o jakoukoliv destinaci, dokážeme vám zařídit společný dvojlůžkový pokoj, kde budete mít svoje soukromí.

Společná práce? Jak kdy

Spousta z vás si ale představuje, že spolu budete pracovat. Na Kypru to není takový problém. Tam je prakticky vše o domluvě. Ovšem v Anglii to dokážeme zařídit jen u některých pozic. Stručně tu shrnu, jaké pozice vybírat, pokud chcete pracovat společně.

Číšník/ Servírka – Zaměstnávají všechny páry. Velkou část směn můžete mít společně.

Pokojská – Může se stát, že budete pracovat spolu, ovšem u této pozice to absolutně nemůžeme garantovat. Práce je navíc pouze pro ženy, takže se tento odstavec týká pouze ženských párů. Ale i když byste spolu dámy byly na jednom pracovišti, stejně se za celý den ve velké hotelové budově prakticky nepotkáte.

Kitchen porter – Práce je výhradně pro muže. Ovšem stejně jako u pokojských platí, že vám společnou práci nemůžeme garantovat. V kuchyni je totiž v drtivé většině případů zapotřebí pouze jedné pomocné síly.

Tak to bylo takové malé shrnutí, které bude platit ať už vyrazíte s námi, s někým jiným, nebo na vlastní pěst. U nás tvoří páry velkou část naší celkové klientely, takže pokud chcete patřit mezi ně, rádi vám vše vyřídíme. Na všechno, s čím dokážeme pomoct, mrkněte SEM.

Článek Práce v zahraničí pro páry – Je to možné? se nejdříve objevil na Wanderclub.cz.

Tak je to tady! Padlo Tvé definitivní rozhodnutí, že odjedeš pracovat do Anglie. Věř nám, že známe ty smíšené pocity. Občas veliká natěšenost, jindy nervozita, obavy z neznámého. Není se ale čeho bát. Ikdyž jde pro mnohé o velký krok, skládá se nakonec ze spousty malých krůků. A pokud budeš postupovat takzvaně „Step by Step“, ocitneš se na dobré cestě k úspěšnému pobytu v zahraničí. V tomto článku se zaměříme na jeden z nejdůležitějších kroků: Co řešit před odjezdem do Anglie?

1) Doprava

Letadlo

Pokud se rozhodneš vyrazit letecky, můžeš si vybrat jedno ze čtyř Londýnských letišť. Všechny jsou dál od centra Londýna. Z nich Tě pak proto čeká ještě několikahodinová cesta do ubytování. Přestože je letadlo nejrychlejší způsob dopravy, i tak musíš počítat s tím, že od momentu, kdy v Česku opustíš práh svého domova, do chvíle, kdy hodíš kufr do svého nového anglického pokojíku, uplyne klidně 10 hodin. Cena se pak liší podle toho, v jakém období letíš, a jak dlouho dopředu letenku kupuješ. Obecně platí, že čím dříve, tím je letenka levnější.

Autobus

Cesta autobusem se zdá spoustě lidí nepohodlná. Na druhou stranu Ti díky busu odpadne spousta přestupování a čekání na letištích. Zkrátka jen v Praze nasedneš, a za 18hodin se ocitneš rovnou v centru Londýna. Cena je většinou max 1500 Kč i se zavazadlem.

2) Kraviny nech doma

Sami jsme to zažili. Jde o první větší cestu do zahraničí. I ta maminka to s námi myslí dobře, a tak ještě ke všem našim nesmyslům v kufru přibalí čistící prostředky, utěrky, houbičky, nebo ložní prádlo, deku, helmu na kolo, toaletní papír a já nevim co všechno. Špatně! Věci si před cestou hezky roztřiď a promysli, co opravdu potřebuješ. Velká Británie není sto let za opicemi, a Ty nejedeš na žádný tábor. Vše si tam můžeš koupit a to často dokonce levněji než v ČR (hlavně pokud jde o potraviny a oblečení). Zároveň zaplatíš méně za cestu do Londýna, protože ušetříš na dalších pěti odbavených zavazadlech.

Viděl/a jsi Harryho Pottera? Tak to asi víš, jak vypadají klasické britské řadové domky. Ano, mají styl. Ovšem uvnitř najdeš malé pokojíky, na které my v Česku rozhodně nejsme zvyklí. Jednoduše řečeno, hromada věcí Ti v takovém prostoru může poměrně snadno překážet. Navíc, pokud se během pobytu v Anglii rozhodneš přemístit na jiný dům, tahání kufrů místní dopravou určitě není dobré pro zachování zdravého rozumu. Věř nám.

3) Cash vs. Card

Může nastat situace, že dorazíš do Londýna, a budeš potřebovat hotovost. Ta mimochodem přijde. Peníze si buď směň za libry ještě v Česku, což znamená, že do Londýna přiletíš s pěkně nafouklou peněženkou. Nebo! Zjisti si, kolik Tě stojí v rámci českého účtu výběry z bankomatu v zahraničí. Jsou tu banky, u kterých za výběr peněz v Anglii zaplatíš jen pár drobných, a někdy dokonce ani korunu. Vybírat si pak můžeš snadno kdykoliv budeš potřebovat, a ještě ušetříš za výměnu peněz. Konkrétní banky a účty tu nezmíníme, nebudeme dělat reklamu. Google Ti ale poradí rád.

4) Plná moc

Tato kapitola není pro ty, kteří záměrně nevybírají poštu (ať už z jakéhokoliv důvodu), a dělají mrtvé brouky. Pokud ale chceš i po vycestování do Anglie, aby Ti v Česku dorazil dopis, který je ryze do Tvých osobních rukou, a Ty nejsi doma, je tu jednodušší cesta než se vracet domů. Před odjezdem někomu ze svých blízkých zařiďt plnou moc k přebírání pošty (a vlastně plnou moc k čemukoliv, co v Česku budeš potřebovat vyřídit). Jedná se o papír, který Ti vystaví na poště.

5) Zdravotní pojišťovna

Zákony EU říkají, že nemůžeme mít zdravotní pojištění hrazeno ve dvou zemích EU zároveň. Proto je před odjezdem do zahraničí nutné se ve zdravotní pojišťovně odhlásit. U všech pojišťoven to chodí vlastně stejně. Před odjezdem odevzdáš kartičku pojištěnce, případně ji dodatečně pošleš. (To je oficiální cesta. Z vlastní zkušenosti ale víme, že se nic neděje, pokud si ji necháš. Po odhlášení Tě na tuto kartičku už v EU stejně nikde nevezmou a je Ti tak k ničemu.) V pojišťovně zároveň musíš oznámit, že jedeš pracovat do jiné země EU, a prohlásit, že až se vrátíš do České republiky, doložíš smlouvu od britského zaměstnavatele a výplatní pásky (Důkaz, že jsi v zahraničí skutečně odváděl/a zdravotní pojištění.). Odhlášení ze zdravotního pojištění si sjednej k datumu svého odjezdu do zahraničí. Na cestu do Anglie pak doporučujeme sjednat si cestovní pojištění zhruba do doby, než začneš chodit do práce. Za pár korun si např. vyřídíš cestovní pojištění online i u své banky. V momentě, kdy začneš v Anglii pracovat, řeší za tebe pojištění zaměstnavatel.

6) SIM karta a mobilní operátor

Telefonování v angličtině je strašák všech, kteří si svou angličtinou nejsou jistí. Jedná se ale o poměrně dobrou školu. Abys v Anglii mohl/a snadněji vyřídit vše, co budeš potřebovat, je lepší mít britskou SIM kartu. Britové jsou totiž k zahraničním číslům nedůvěřiví, a často je nezvednou. Naše doporučení zní takhle: Vem si do Anglie dual SIM telefon, nebo dva telefony. Na své běžné SIM kartě můžeš používat data, či volat domů rodině a přátelům (Tarif lze využívat v rámci celé EU podobně jako v ČR. Stejně to zatím platí i pro Anglii.) Na druhé simce si dobiješ kredit, a budeš na ní dostupný pro zaměstnavatele, úřady atd. Pokud ale jedeš do zahraničí s tím, že tam chceš žít dlouhodobě, bude pro Tebe výhodnější smlouvu u českého operátora vypovědět.

7) Přeložit a ověřit?

Nechat si přeložit a úředně ověřit rodný list a případně diplom, maturitu nebo výuční list? Rozhodně to neřeš, pokud jedeš pracovat do Anglie jen na pár měsíců, a nebudeš dělat nějakou specializovanou práci (Např. jsi ajťák a v Anglii hodláš pracovat v nějaké IT firmě).

8) Rozloučení s blízkými

Nepodceňuj ani toto! Máš všechno před odjezdem zařízeno? Běž se pořádně rozloučit s kamarády a rodinou. Když v zahraničí náhodou přijdou nějaké těžké chvíle, možná Tě povzbudí, kolik lidí, kterým na Tobě záleží, máš kolem sebe, a za kterými se případně vždy můžeš vrátit domů.

Až se v Anglii ubytuješ, čeká Tě ještě vyřízizování bankovního účtu, National Insurance Number, a dalších věcí. Celým procesem jsme si kdysi sami prošli, a do Anglie jsme díky tomu pomohli už stovkám lidí. Pokud chceš taky usnadnit svůj start, mrkni na naši nabídku práce v Anglii.

Článek Práce v Anglii – 8 věcí, které řešit před odjezdem se nejdříve objevil na Wanderclub.cz.

Taky vždycky přemýšlíte, co s volnými čtyřmi měsíci na vysoké škole? Právě to byl důvod, proč jsem se rozhodla jet za prací do Londýna. Samozřejmě zlepšení cizího jazyka, nové zkušenosti, noví kamarádi a známosti tvoří velkou přidanou hodnotu celého tohoto zážitku.

Pro mnohé z vás je to určitě něco nemyslitelného a napadají vás otázky typu „Jak si najdu v Londýně práci?“, „Co když nebudu rozumět britskému přízvuku, co když se nedomluvím?“, „Jak najdu ubytování?“, „Potřebuji nějaké povolení k práci?“. Všechny tyhle otázky mě samosebou napadaly taky. Ale potom jsem prostřednictvím Facebooku narazila na skupinu mladých lidí, víceméně jsem se s nimi ztotožnila, jelikož je to tým kamarádů v přibližně stejné věkové skupině jako jsem já. Všimla jsem si jich na základě inzerátu, kde stálo „Práce v Londýně, neváhej a pojeď!“. A tak jsem si říkala, vlastně proč ne? Samozřejmě člověk je zpočátku trošku skeptický, ale po pár telefonátech jsem poznala, že jsou to strašně fajn lidi a že se na ně mohu stoprocentně spolehnout. To prostě tak nějak poznáte, když to s vámi člověk myslí dobře .

No a už za dva týdny jsme podepisovali smlouvu. Celkově je zařízení práce v zahraničí prostřednictvím agentury něco, co vám ulehčí neuvěřitelně moc času a energie. Konkrétně u týmu z Wanderclub bylo i vidět, že si tím sami prošli a vědí, co říkají. Dokázali pomoci v jakékoliv situaci, vždycky mi odpovídali velice rychle, a tak si okamžitě získali mou důvěru.

Ptáte se, jak probíhalo vše na místě? Ještě před odjezdem jsem si musela obvolat a zařídit osobní pohovor v Job Centre, což si lze představit něco jako český úřad práce nebo něco takového. Je nutné si domluvit pohovor, který jsem měla sjednaný asi na třetí den po příletu. Rovněž mě první týden po příletu čekalo školení v gastronomii, kde jsem byla přiřazena do týmu, který měl na starosti hotelové akce v luxusních hotelech napříč celým Londýnem. Což je pro milovníka hotelnictví, jako jsem já, naprostá výhra . Celkově šlo všechno jako po másle. SIMku jsem dostala ještě v Praze před odletem a bankovní účet jsem si zřídila velice jednoduše a během jednoho týdne jsem měla kartu doma. Veškerý proces byl tedy s pomocí Karla a spol. z Wanderclubu hodně zjednodušený, přece jenom jsem měla vždy někoho, na koho jsem se mohla obrátit. Zhruba tedy po týdnu po příletu jsem začala pracovat.

Díky Wanderclub jsem měla možnost pracovat v nejlepších hotelech na světě, poznala jsem nespočet lidí a získala skvělé kontakty. Celkový proces od první zprávy po messengeru proběhl naprosto bez problému a ze srdce doporučuji každému jednomu z vás, kdo o tom alespoň uvažuje, jděte do toho! Kdy jindy, když ne teď?

Iva Kmošková, 9. ledna 2020

Pokud zvažuješ práci v Anglii, rádi Ti pomůžeme, jako Ivě. Pro více informací mrkni na naši nabídku práce v zahraničí.

Článek Názor klienta: Jak byla spokojená studentka Iva? se nejdříve objevil na Wanderclub.cz.

Příběh Karla

Večerní pivo na kraji Londýna

Bylo to roku 2017 v malém domě na okraji Londýna, kde jsme s kamarádem Vojtou popíjeli cider (nikoliv pivo, jak píše Vojta!), a vyprávěli si naše zkušenosti se životem v Anglii. Tehdy poprvé přišla myšlenka založit něco jako Wanderclub. Projekt nejdříve vznikl pod jiným názvem, a věnoval se čistě zajišťování práce v zahraničí. Až později jsme nabalili i cestování. Jak ale dva mladé kluky, kteří se do té doby věnovali tvorbě videí, napadne začít pomáhat Čechům v Anglii? Vedlo k tomu několik špatných zkušeností, tak si to pojďme odvyprávět pěkně od začátku.

Práce v zahraničí? Dlouholetý sen!

Pár let zpátky jsem se rozhodl splnit si svůj sen a vyrazit pracovat do Londýna. Jsou tu dvě cesty, řekl jsem si. Agentura, nebo na vlastní pěst. Agenturu jsem poměrně rychle zazdil. Důvody byly dva. Jednak cena, která mi přišla vzhledem ke službám přemrštěná. Nezaujaly mě ani reference od lidí, které nebyly zrovna oslnivé. Pak tu byla ještě možnost platit lidem, kteří těch referencí moc nemají, a údajně vše vyřídí za hubičku. K tomu jsem byl ale nedůvěřivý.

Jdu do toho bez agentury!

„Dobrá, je to na mě! Jedu na vlastní pěst. Peníze mám a co by se mi tak asi mohlo stát?!“ Koupil jsem si jízdenku na bus. Proč? Když bych letěl, doplacím asi tak 20 000 korun za odbavená zavazadla. Měl jsem s sebou totiž celou garderobu a ještě asi milion zbytečností. Že jsem měl jet víc nalehko mi ale došlo až později. Předem jsem si našel na první týden bydlení přes Airbnb na Finsbury park (Mimochodem skvělá lokalita! Škoda, že tak drahá.), nechal si přeložit a úředně ověřit maturitní vysvědčení a rodný list (Nechápu, proč jsem to dělal. Pokud tam neplánujete zůstat navždycky, nemá to cenu.), zašel jsem na zdravotní pojišťovnu, rozloučil se s rodinou, kamarády a tradáá.

Přijíždím do Londýna

V Londýně po příjezdu teprve začala ta pravá zábava. To, co mě čekalo první tři týdny pobytu (Tři týdny trvalo, než jsem nastoupil do práce.), se dalo přirovnat k menšímu peklu, které navíc stálo poměrně dost peněz. Hned první týden jsem si sám pro sebe pojmenoval problém, který mě dostihl hned při hledání ubytování. Jmenoval se „Magic circle“ a spočíval v tom, že kdekoli jsem si chtěl pronajmout pokoj, chtěli buď vidět, že mám stabilní práci a tedy příjem, nebo zaplatit nájemné i na půl roku dopředu (To snad chápeš, že nepřipadalo v úvahu). Jenže k tomu, abych mohl pracovat, jsem údajně podle veškerých mně dostupných informací potřeboval National insurance number (NIN). No a NIN získáte, jakmile máte nějakou Anglickou adresu… Jenže adresu jsem nemohl mít bez práce, práci bez NIN a NIN bez adresy. Trošku jsem propadal depresím. Byla tu možnost najít si bydlení s dalšími Čechy, ovšem to já jsem nechtěl. „Když už jsem tu, chci zvládnout postarat se o sebe sám, bez pomoci a bez mého mateřského jazyka!“

Nemám informace – dělám chyby

Dneska už vím, že to není tak, jak jsem si tehdy myslel, a že jsem si třeba i tento problém s „Magic circle“ vytvořil sám svou neznalostí. Neměl jsem informace, a bez informací jsem dělal hloupé chyby. Na druhou stranu v dnešní době každá kvalitní informace něco stojí. Já ale se svou tehdejší hrdostí rozhodně nemínil nikomu platit. Škoda. Třeba bych měl pak o mnoho problémů méně. Třeba jako když jsem si našel práci, kde mi zaměstnavatel nevyplatil poměrně velkou část mé mzdy. Nebo když jsem si konečně našel bydlení, ale hned druhý den po nastěhování (A taky po zaplacení depozitu, poplatku a nájemného na čtyři týdny dopředu.) jsem objevil štěnice. Respektive ony první objevily mě, ale to už je fuk. Majitel domu se pak choval, jako kdyby nešlo o žádný problém. Jako kdybychom my nájemníci a „bedbugs“ měli žít ve vzájemné harmonii, místo toho, aby se provedla deratizace. V tu chvíli by se šiklo, kdyby za mnou někdo stál.

Jak do dopadlo?

V Londýně jsem prožil opravdu nezapomenutelné období, při kterém jsem dělal spoustu chyb, na kterých jsem zkrátka nebohatl. Poznal jsem a řešil věci, které jsem myslel, že nikdy řešit nebudu. Schytal snad všechny problémy, které jen mohou člověka při takovém pobytu potkat. Ale jak se říká, co vás nezabije, to vás posílí. A víte co? Mě to nezabilo. Namísto toho jsme s kamarádem Vojtou začali poskytovat poradenství lidem, kteří stojí před otázkou, jak se do zahraničí vydat. Službu jsme ušili sobě na míru. Vytvořili jsme si ji sami pro sebe přesně podle toho, jaké informace nám na začátku chyběly, a co všechno bychom ke startu v nové zemi potřebovali. Lidem jsme začali pomáhat zajistit v zahraničí ubytování, práci a jsme jim k dispozici jako pomocná ruka, ať už na své cestě češí cokoliv.

A protože jsme vášniví cestovatelé a sami jsme procestovali kus světa, přišlo nám přirozené časem nabalit i pomoc cestovatelům na jejich výletech do cizích krajin.

Nikdy jsem neslyšel nikoho, kdo vyrazil do zahraničí (Ať už za prací, nebo na dovolenou bez cestovky.) říct, že mu to nic nedalo. Každá zahraniční zkušenost Ti dá spoustu zážitků i skvělou životní školu. A ať už pro vycestování do světa zvolíš jakoukoliv cestu, přeju Ti hodně štěstí! Věř, že nebudeš litovat.

Wanderclub jsem založil spolu s kamarádem Vojtou a jeho příběh si můžete přečíst tady.

Karel

Článek Jak vznikl Wanderclub? 2. část se nejdříve objevil na Wanderclub.cz.

Proč Au pair?

Známe to. Člověk se ještě pořádně neusadil, nemá rodinu, ani kariéru. Chce poznávat jinou kulturu, naučit se jazyky, ale nemá moc velký počáteční kapitál. Oproti tomu mu často nechybí strach opustit svou komfortní zónu. Tak co s tím? Co kdybychom ti řekli, že pro tebe máme řešení? Pokud ti nevadí děti, je skoro nejlepší možností vyjet do Anglie jako Au Pair. Na začátek nemusíš mít velké finanční prostředky, protože se o tebe hned od samotného příjezdu stará hostitelská rodina. Díky tomu zároveň poznáš skutečný život v cizí zemi, a protože budeš v denním kontaktu s rodilými mluvčími, půjde tvoje úroveň angličtiny strmě vzhůru. Možná tě teď mimochodem napadla otázka, co se stane, pokud si se svojí novou rodinou nesedneš. Díky tomu, že si rodinu pečlivě vybíráš už předem a vyměníte si spoustu hovorů a mailů, většinou se to nestává. Pokud by k tomu ale přeci jen došlo, bude ti zajištěna jiná rodina. Celý proces může působit složitě, takže pokud z toho všeho máš obavy a nevíš jak na to, můžeš využít pomoci lidí, kteří s tím mají zkušenost.

Proč  právě v Anglii?

Angličtina

Anglie je kolébkou nejuniverzálnějšího jazyka na světě a proto ji tu budeš procvičovat každý den s lidmi, kteří ji ovládají perfektně. Jakmile se něco nového naučíš (slovíčko, slovní spojení atd.), okamžitým používáním se ti to vštípí do hlavy tak, že brzy překvapíš sám/a sebe, jak pěkně rozumíš a mluvíš.

Anglický život

Také jsi si sám/a pro sebe při sledování nějakého britského filmu říkal/a, jaké to asi je žít tímto životem? Anglie má nezapomenutelnou atmosféru a život v téhle zemi ti určitě přiroste k srdci. Britové jsou navíc podle našich zkušeností velmi milí lidé. A protože je Au Pair součástí rodiny, život v Anglii pozná úplně jinak, než jako turista, nebo dokonce jako běžný pracující cizinec v Anglii. Poznáš spoustu rodilých angličanů od členů rodiny po jejich přátele,  poznáš místní zvyky nebo ochutnáš místní kuchyni. Věříme, že lépe si už anglický život ani vyzkoušet nemůžeš.

Cestování po Anglii

Už se ti někdy stalo, že jsti na dovolené v zahraničí nestihl/a navštívit vše, co sis naplánoval/a? Jako Au Pair máš možnost opravdu důkladně procestovat Anglii, protože v ní jednoduše bydlíš. Narozdíl třeba od USA, kam se také často jezdí na Au pair pobyty, má Velká Británie mnohem menší území, takže během několika měsíců stihneš procestovat to nejzajímavější, co tahle země nabízí. Nemusíš se navíc starat o zázemí ani o peníze, a proto svůj volný čas využiješ na maximum. A že těch volných dnů za několik měsíců bude!

Snadné seznamování

V Anglii je spoustu možností, jak se seznámit s novými lidmi. Možná je to i jednodušší, protože takových, jako jste vy (nových a bez známých či kamarádů), je tu opravdu hodně. Prostředí Anglie (a Londýna obvzlášť) je velmi multikulturní. Pokud v době volna nebudeš sedět doma, můžeš si udělat kamarády prakticky z celého světa. A to se může v budoucnu hodit, ne?

V poslední řadě musíme zmínit i to, jak velkou ti to dá zkušenost. Možná to zní jako klišé, ale pobyt v zahraničí je opravdu velkou životní školou. Možná větší, než si teď myslíš. Schválně najdi ve svém okolí někoho, kdo v zahraničí alespoň chvíli žil, a zeptej se ho, jestli mu to něco dalo. Snad nikdy se ti nestane, že by odpověd zněla nějak podobně: „Nedalo mi to vůbec nic. “

Zkušenosti ze života v zahraničí jsou k nezaplacení. Pokud se rozhodneš tuhle životní cestu vyzkoušet, rádi ti s ní pomůžeme. Jak naše pomoc vypadá, zjistíš zde.

Článek Proč se stát Au pair v Anglii? se nejdříve objevil na Wanderclub.cz.

2) Chceš na rodinu udělat dobrý dojem hned po příjezdu? Kup jim nějaký malý dárek. Rozhodně se nejedná o nutnost, jde ale o milý zvyk, že Au pair své nové rodině přiveze něco ze své rodné země. Dárky pro děti nejdřív prokonzultuj s rodiči, ne každá rodina musí mít pozitivní vztah např. ke sladkostem.

3) Projev respekt k tomu, jaká rodina je, jak funguje a jak vychovává děti. Nevychovávej děti podle svého. Nech si to až pro ty své, a to i pokud by ti výchova dětí v dané rodině přišla zvláštní. Jestli ti rodina a její výchova nesedne, je lepší rodinu vyměnit.

4) Chovej se k dětem s láskou. Hezky se o ně starej a chystej jim zajímavý program. Pokud něco ohledně výchovy dítěte nevíš, raději si to předem zjisti, nebo se zeptej.

5) Nenechávej po sobě nepořádek. Jako čistotná au pair zanecháš mnohem lepší dojem.

6) Komunikuj s rodinou co nejvíce. To je opravdu důležité. Nerozumíš něčemu? Máš nějaký problém? Promluv si o tom s rodinou. A to ikdyž máš zpočátku strach a nejsi si jistá svou angličtinou. Nikdo se ti za nedostatky smát nebude.

7) Snaž se nebrat Au pair jen jako pracovní povinnost, ale navaž s rodinou přátelské vztahy. Atmosféra v domě pak bude mnohem příjemnější a rodina bude vůči tobě vstřícnější.

8) Udělej tu a tam něco nad rámec svých povinností. Drobný úklid, nebo připravené jídlo rodinu potěší, a jde o další způsob, jak budovat lepší vztahy.

9) Je dobré být flexibilní a vstřícná, ovšem nepodřizuj se rodině za každou cenu ve věcech, které ti přijdou za hranou. Máš pocit, že jsi zneužívána nebo vykořisťována? Okamžitě to řeš s nimi, nebo s agenturou, která ti pobyt zajistila.

10) Využij volný čas naplno. Budeš pak v době práce mnohem spokojenější. Během volna neseď doma, ale hledej si kamarády, cestuj, nebo choď do školy. Dnešní doba internetu ti dává takové možnosti, že se není na co vymlouvat. Jasně, není nad proválený den v posteli se seriály. Pokud chceš ale svůj pobyt využít na maximum, nedělej z toho pravidelné trávení volného času.

Pokud se rozhodneš stát se Au pair, rádi ti s tím pomůžeme. Jak naše pomoc vypadá, zjistíš zde.

Článek 10 tipů jak být úspěšnou a šťastnou Au pair se nejdříve objevil na Wanderclub.cz.